Nevím jak to chodí jinde, ale v Česku se stalo dobrým zvykem kadit do vlastního hnízda a s patřičným pohrdáním nazývat spoluobčany, kteří nesdílejí naše ušlechtilé pohledy na svět, za politováníhodné čecháčky…
Tedy v překladu - přízemní typy s nevelkým obzorem, s ještě nižším IQ, s enormním zájmem jen o vlastní rodinu, pohodlí, atd.,atd.
Zvláště pak v těchto časech, s rozpohybovanými miliony migrantů, se o čecháčcích mluví stále častěji a s ještě větším opovržením, nežli obvykle.
Kdo teď s otevřenou náručí nevítá migranty, poukazuje na rizika, absurdnost toho novodobého stěhování národů, je prý trapný sobec bez srdce, svědomí – prostě čecháček…
Má to své přednosti - ti, kteří teď tak rádi a nadšeně známkují, pracují s tím čecháčkovstvím, se tak nějak automaticky, samoobslužně, řadí mezi elitu - člověky citlivé, šlechetné, osvícené…
Není pochyb, že v úplně každém národě nechybí spodina ani elity, což ale vůbec nesouvisí s tím, co si jednotliví lidé o sobě myslí, co si namlouvají, kam se sami řadí…
Abych to zkrátil - absence velkých gest, smysl pro realitu a uměřenost nemusí vůbec souviset s nějakou malostí. Při dobré vůli se to dá označit za racionální myšlení…
A naopak, tihle horliví propagátoři krásných idejí, humanity a bezbřehých, tak zvaných lidských práv, to možná myslí dobře, ale nelze ani vyloučit, že ti okázale ušlechtilí tvorové jsou nesvéprávní snílci, kteří nedokážou věci domýšlet a nadšeně + idiotsky ženou společnost do propasti…
Přinejmenším - trocha té tolerantnosti, při tom probíhajícím značkování, by rozhodně neškodila!
