Zaplatí komunisti pomník Milady Horákové ?

Rozhodnutí komunistů Ransdorfa, údajně také  Filipa a dalších , finančně přispět na postavení pomníku Milady Horákové,  vyvolává pochopitelné  rozpaky a mimo jiné,  oživuje i ten  známý spor  o existenci čistých a špinavých peněz.

Zatím ta  zmíněná  sbírka   organizovaná Českou stranou národně sociální nápadně  připomíná malér. Doposud  se prý vybralo něco kolem   500 tisíc, přičemž   - celá  desetina z této zanedbatelné částky je  prokazatelně  od soudruha Ransdorfa.

Ta komunistická iniciativa, zcela nepřekvapivě   vyvolává  ostře  rozporuplné,  protichůdné pocity. Při dobré vůli se dá možná opravdu chápat, jako jisté  pokání, snahu o smíření, v opačném případě zase  jako  alibismus, vyložený  nevkus  až nestydatost.

Pokud  jde o mne, jsem si více než  jistý, že bych si v žádném případě  nenechal financovat pomníček -  umučeného, blízkého mi  člověka, od rodiny jeho vraha...

 A také, vůbec nejsem příznivec   pomníků.  Vzpomínky  na  nevinné oběti, či vzácné lidí, kteří se stali nesporným  přínosem pro naši zemi, nebo lidstvo, by měly  především žít v naší paměti, ale ono je určitě  mnohem jednoduší stavět ta kamenná monstra...

Milada Horáková k  životním  vzorům bezesporu  patří a  její statečnost,  s kterou se postavila jak  nacismu tak  i komunismu, nepochybně   zaslouží  hlubokou úctu.  Asi se   příliš nemýlím, když předpokládám, že v případě  nějaké televizní ankety, bychom u valné časti, především  dotázané   mládeže,  po vyslovení jména Milady Horákové, byli  opět  jenom svědky  nechápavých pohledů a přihlouplého chichotání.

Změnit tuto trapnou situaci je  spíše úkolem  pro státní instituce. Pokud však komunisté myslí tu svou sebereflexi alespoň trochu vážně, možná by se namísto těch diskutabilních  peněžních  darů,  mohli pustit právě tímto směrem. Od nich by ten  strašidelný příběh -  jednoznačné odsouzení těch hrozných  totalitních  praktik, mohlo znít mnohem  působivěji, než od nějakého učitele dějepisu...