Zakutálené jablko Rudolfa Hrušínského…

Nikdy jsem  nevzhlížel k hercům s nějakým zvláštním    obdivem -  Rudolf Hrušínský   patřil k takovým výjimkám.

Nejenom, že tu svou profesi  zvládal  bravurně, ale  také jsem oceňoval, že si role pečlivě vybíral a na rozdíl od drtivé většiny svých kolegů odmítal, pokud tedy  vím,  účinkovat v tehdejších   politických agitkách komunistického režimu.

Do politiky se zapletl  teprve až po Listopadu a při první vhodné příležitosti  z ní  zase  rychle vycouval.

Často si teď na pana Rudolfa Hrušínského  vzpomenu  a to  „díky“   synovi  Janovi, který se  naopak v  politice náruživě  rochní. Neuplyne týden, aby verbálně nenapadl  někoho ze svých  neoblíbených politiků, nebo se  alespoň s patřičným  despektem   neotřel o   spoluobčany, kteří  volili jinak, nežli on. Nyní ho zřejmě definitivně  dorazilo znovuzvolení Zemana.

Nikdo není dokonalý, ale, že se potomek skvělého herce a člověka  tak pravidelně zesměšňuje, je přeci jen poněkud smutné.

Říká se, že jablko  nepadá daleko od stromu. Tohle se ovšem pořádně zakutálelo – až někam ke kompostu…