Po roce se na Albertově Miloš Zeman dočkal zadostiučinění. Tentokrát, namísto pískotu a vajec, uznalého potlesku přítomných davů…
Jeho vášniví odpůrci se letos prakticky nezmohli na víc, nežli na jakési legrácky, což nejlépe vypovídá o měnících se náladách v české společnosti...
Poměrně krátké vystoupení prezidenta působilo střídmě, ale přesto nepostrádalo jistou působivost. V těch několika málo minutách Miloš Zeman vyslovil vše důležité a potřebné…
Když mluvil o stále častějším nálepkování nepohodlných spoluobčanů, o dnes už standardních mediálních masážích , dělalo to na mne dojem, jako by přímo mluvil o České televizi, která v průběhu toho jeho řečnění, „aktuálně“, aby snad televizní diváci o nic nepřišli, pouštěla záběry ze zmíněných srandiček, odehrávajících se kdesi na Národní třídě ….
Po tom prezidentském projevu, nebylo ve studiu ČT24 příliš veselo, ale vybraní hosté brzy pochopili, co se od nich očekává…
Hosté se, ostatně jako vždy, povedli. Jasnou jedničkou ovšem byla proslulá – profesionální studentka Monika Pajerová…
Už tak nějak patří k věci, že když jsou zvaní přímí účastníci té slavné listopadové manifestace na Albertově, jedná se v drtivé většině o bývalé svazáky, kteří zde víceméně dělali jen křoví. Někteří z nich, kteří v té době už chytali nový vítr, tady byli dokonce vypískáni…
Velká škoda, že se dnes ke slovu nedostávají skuteční tehdejší hrdinové!
Dodnes si s obrovským respektem vzpomínám na jednoho z nich, po kom dnes už ani pes neštěkne, koho nezvou do studií ČT. Na studenta, který to tehdy na Albertově, do mikrofonu řekl jako úplně první, na plný pecky. Cosi ve stylu:
Přestaňme se už konečně bát. Je třeba postavit se zlu - prohnilému režimu, abychom se za sebe nemuseli stydět. Kdo, když ne my! Kdy, když ne teď!
Jenže, právě tihle lidé se už dnes těm všem politikářům nehodí do krámu. Ale Pajerová, to je jiný kafe....
