- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V souvislosti s právě probíhajícími oslavami konce II. světové války a pražského povstání, si s úctou připomímám všechny ty, kteří, ať už doma, nebo v zahraničí bojovali za svou vlast...
Nic na tom nemění, že v diskusích občas připomínám až přílišnou inteligenci našeho národa, že se obvykle (1918,1945) pouštíme do pořádného odboje až někdy za pět minut dvanáct, né-li ještě později...
Snad na tom osobně nejsem až tak zle. I když k tomu nakonec nedošlo - věřte, nevěřte, byl jsem v šedesátém osmém celej říčnej bojovat s okupanty, navzdory tomu, že by šlo o boj beznadějný, s předem daným výsledkem...
Byl v tom kus mládí a naivity, ale i tak rád vzpomínám na ty časy - znám ten pocit, kdy vlastní život váží méně, nežli potupa a spravedlivý vztek...
Ještě tak před rokem, by mě to nenapadlo, ale zdá se mi, že nad současnou Evropou se pomalu, znovu, po dlouhé době opět stahují válečné mraky. Nerad bych maloval čerta na zeď, ale...
A tak by mě docela zajímalo, kolik spoluobčanů by dnes, dobrovolně, bylo ochotno nasazovat své životy za Evropskou unii, NATO, Českou republiku, za Sobotku, Babiše, nebo Zemana???
Další články autora |
Na Flusárně, Nový Knín, okres Příbram
2 990 000 Kč