Z titulků: Poslední případ majora Zemana…

I tak se dá psát o úmrtí herce Vladimíra Brabce, který, znovu cituju........„ se proslavil hlavní rolí v propagandistickém komunistickém seriálů 30 případů majora Zemana…“

V časech  komunistického režimu se ušpinil kde kdo, obvykle šlo jen o to, do jaké míry. Čest ojedinělým  výjimkám!

Osobně jsem byl vždy  mnohem smířlivější k těm, kteří ohnuli hřbety v padesátých letech, v časech nefalšovaného komunistického teroru, nežli k  prospěchářům, kteří se prodávali v éře normalizace, kde už nešlo o život, ale především o kariéry, prebendy.

V těch časech selhávalo tolik spoluobčanů, často opravdových osobností, bylo  natočeno  tolik propagandistických sraček,  že ani dost dobře nevím, proč se mi tak  ekloval - stal se pro mne symbolem politické prostituce   zrovna tenhle  Vladimír Brabec – průměrný herec, když komunistům tehdy posluhovalo tolik  nesporně významnějších, nejen  umělců.

Nevím, ale je to fakt, - měl prostě pech!  : - )

Ale , není  a nikdy to nebyla nenávist až za hrob, spíše tiché  pohrdání. Píšu o  tom  dnes  jako o zajímavosti a také s mírnou jisté  závistí nad tou hroší kůží..

Každý máme jiný práh bolesti, citlivosti. Když jsem teď v příloze  jednoho  nekrologického článku koukal na   video  - starého herce s  dojemnou nostalgií a hrdostí vzpomínajícího  na natáčení  toho proslulého televizního seriálu – komunistického  exkrementu, nějak se   mi vybavila  legendární   kněžna od paní Boženy, jak  za odcházející babičkou s vnoučaty mumlá:  -  Šťastná to žena…