Z galerie brouka Pytlíka - Michael Kocáb

Snad ani ve snu  by mě  před Listopadem 89 nenapadlo, že  budu zrovna já  o  Kocábovi  jednou psát jako o brouku Pytlíkovi...

Ale není to poprvé, v podobném duchu jsem už nedávno  popisoval svérázné  snahy pana ministra řešit romský problém. Tentokrát mě zase zdvihlo ze židle  Kocábovo objevné  mudrování -   že squatteři vlastně udržují hodnotu domů, které obsazují... Zřejmě už není daleko doba, kdy bude plně  rehabilitovaná i rakovina!

Ani na okamžik nepochybuji o tom, že Michael Kocáb exhibuje v ministerské funkci s plným nasazením a s těmi nejlepšími úmysly, což ovšem, bohužel,  vůbec nic nevypovídá o konečném výsledku takového  snažení. Ostatně, nikoliv neprávem se tvrdí, že vůbec nejhorší blbec, je pilný blbec...

Nechci znovu  opakovat to, co už  bylo  o policejním vypuzování   squatterů z pražské  vily Milada mnohokrát napsáno. Starého psa novým kouskům nenaučíš - navzdory všem těm novým  myšlenkám, žiju pořád v přesvědčení, že skutečná  svoboda spočívá v něčem úplně jiném, než v anarchii!  

A tak mě upřímně  štve, jaká  úžasná pozornost je věnována nejrůznějším extrémistům, křiklounům, zatímco problémy slušných lidí, na kterých společnost fakticky stojí, jsou povětšinou cynicky  opomíjeny.

Evidentně se nedostává času.  Vždyť páni  ministři  musí přednostně  řešit ty urgentnější problémy - tentokrát  tedy  zařizovat důstojné,  bezplatné bydlení nasraným   squatterům. Doufám, že jim v tom nové sídle, také pomohou  vysázet   konopí, které jim zasahující bezpečnostní složky tak neodpovědně poničily.

Pro to  Pytlíkovské  zanícení  konat dobro mám sice občas, v dobrém rozpoložení, jisté   pochopení, ale Michael Kocáb  rozhodně není můj hrdina, spíše naopak. Velice se obávám, že  těmi svými veskrze  dobrými skutky, vůbec  neslouží dobru...