Vzpomínky na budoucnost - Vladimír Špidla

Zřejmě to nějak souvisí s tou mou tupostí, na kterou mne často upozorňují starostliví diskutéři, ale minimálně polovinu těch červencových večerů jsem trávil u televize sledováním archivních diskusních pořadů a připouštím - báječně jsem se tím bavil...

Naposledy jsem sledoval tu povolební diskusi z roku 2002, řízenou přímo děsivým moderátorem Klepetkem, (který teď už naštěstí - v ČT pouze slabikuje zprávy) za účasti suverénního vítěze Špidly, těžce poraženého Klause, triumfujícího Grebeníčka (18%), nepolepšitelného Cyrila a Klausem přímo posedlou Marvanovou za koalici.

Těmi třiceti procenty pro ČSSD zřejmě narostla panu Vladimírovi křídla - od té doby už nikdy nepůsobil tak nesmírně uvolněně a spokojeně - snad s výjimkou toho legendárního  televizního vystoupení, v kterém národ  ujišťoval, že -  zdroje jsou!

A proč by také ne! Bez ČSSD prakticky nešla sestavit žádná vláda, stát se nacházel po Zemanovi v poměrně slušné kondici, bez významného zadlužení. Špidla měl tak neopakovatelnou možnost realizovat své velké, tehdy ještě růžové, vize sociálního státu. Zbytek koalice - Unie svobody + ODA a samozřejmě lidovci, se jen třásli na účast v připravované Špidlově vládě. Co víc by si mohl přát, když ještě ke všemu disponoval dlouhodobě nejoblíbenějšími politiky - Buzkovou s Grossem! Ano, až takhle dokáže být ta česká veřejnost pitomá…

S tím odstupem času jsou tyhle archivní pořady k popukání. Ze zmíněné diskuse mi ze všeho nejvíce utkvěl dialog mezi Klausem a Špidlou. Vlastně to ani nebyl dialog - Špidla předváděl jeden z těch svých nejpůsobivějších ironických úsměvů, když Klaus prorokoval, že ta nová vláda ČSSD nedokáže vyřešit ani jediný z těch základních problémů země - reformu penzijního systému zdravotnictví, ale zato však zcela jistě enormně zadluží zemi.

V těch časech - v přímém přenosu, bych takové proroctví - zřejmě bez váhání - připsal na konto frustrace poraženého, zklamaného předsedy ODS.

Bohužel, strefil se však do černého. Špidla zakormidloval Českou republiku přesně tímto neblahým směrem a v polovině funkčního období raději sám trapně dezertoval.

Vladimír Špidla se vrátil z toho Bruselu nejenom s pohádkovou penzí, ale také jako vyměněný. Jakoby na všechny ty útrapy svého premiérování už úplně zapomněl. Prosím, budiž mu to přáno! Občané by však přece jenom zapomenout neměli - mohlo by se to těžce nevyplatit!