Vyhlášení svrchovanosti Slovenska…

Když občas zaslechnu ty žvásty,  uplakané  stesky  svalující vinu za rozpad Československa na Mečiara  nebo  Klause, otvírá se mi kudla v kapse…

Obvykle nebývám až  tak kategorickej, ale tihle lidi   buď o těch událostech  nic neví, nebo to  jsou pitomci.

Stačí  si  připomenout dění  před  Srpnem  68.  Zatímco  drtivá většina Čechů toužila   po svobodě, demokratických volbách, převážnou většinu  Slováků už tehdy   mnohem více zajímala federalizace, kompetence Slovenska…

To samé se  opakovalo  po Listopadu. Nedá se nic dělat,  Slováci  jednoduše  toužili po samostatnosti a nic jim v tom nemohlo zabránit, byla to jen a jen otázka času.

Bylo  tenkrát  velké štěstí, že jsme měli Václava Klause, který ten rozvod  zorganizoval  bleskově , elegantně, tak  brilantně, že  dodnes je dělení Československa  uváděno  jako nedostižný vzor.

Po tom chirurgickém řezu  takřka  okamžitě   zmizelo  napětí, vytratily se negativní emoce. Nežijeme sice v jednom státě, ale  jsme na  naštěstí   znovu  přátelé.

Na celé téhle úspěšné transakci mě  po těch dvaceti pěti letech přece jen překvapuje, že samostatné, podceňované  Slovensko s prapodivnými  politiky  dokázalo  i tak  ekonomicky držet  krok s Českou republikou.

Nikoliv, že bych to snad Slovákům nepřál, ale bohužel je to  dost  přesvědčivý důkaz, že Češi ten počáteční,   nesporný   náskok  těžce  prohospodařili…