Vstali noví antikomunističtí bojovníci!

Sovětský svaz, komunismus   jsem nenáviděl,   považoval za nepřítele – Říši zla, už dávno před  srpnovou  okupací… 

Moc jsem si  přál, abychom se tak jako Maďaři  bránili, přestože to  bylo  vojensky naprosto beznadějný.

 Nikdy  nezapomenu  na to až děsivé   hrdinství  především mladých lidí, kteří si lehali před tanky, pokoušeli se je zapalovat  – bez zaváhání, pro svou přepadenou vlast  riskovali  životy. Do toho potom ještě Jan Palach…

Ano, tohle hrdinství  patří k těm nejsilnějším, nejkrásnějším stránkám naší novodobé  historie.  

Jistě, chytráci se  dnes  mohou  posmívat…

Je dobré  připomínat si historické události. Srpen 68 není žádnou výjimkou. Po těch letech , teď už ale  komplexně  -  včetně tehdejšího  selhání  oslavovaných českých politiků, včetně  pozdější ostudné kolaborace milionů  spoluobčanů.

Už od června, především  veřejnoprávní  média, zahájila kampaň -   pravidelné   vzpomínání na   Srpen  68.

Mám takový osobní pocit, že  neblahé  výročí  má teď ale   především  účelově  posloužit    k  posílení  protiruských nálad.

Omlouvám, se , ale  pro  starýho   antikomunistu je  neuvěřitelné, že prapor antikomunismu, rusofobie teď pozvedli  zejména kariéristi, vyžírkové   - bývalí soudruzi, držitelé  stranických  legitimací, často v dojemné shodě s těmi, kteří v těch nejhorších časech spolehlivě  drželi hubu a krok.

Je smutným faktem, že v dobách, kdy to bylo nejvíce potřeba, kdy se za to těžce platilo, se protikomunistických, protisovětských  protestů  účastnilo  převážně jen několik stovek stále stejných lidí, že i  pod tu  krotkou Chartou77, za více nežli deset let, organizátoři nedokázali sehnat ani  celé dva tisíce podpisů!

Teprve až nyní, kdy se to už  smí, kdy je to módní - vstali noví antikomunističtí bojovníci!

Smutné!