VLSR - oklikou se vracíme do marasmu osmdesátých let

Už více nežli třicet let, v těchto nevlídných, listopadových dnech, pravidelně vzpomínám na tu naši Velkou Listopadovou Sametovou  Revoluci...

Nepostrádá to logiku – byl jsem u toho a navíc se mi zhroucením komunismu splnil životní sen.

Nicméně, ani se nemusím hrabat v archivu, abych si potvrdil, že ty mé blogy na tohle téma, rok od roku ztrácejí na nadšení.

Postupem času se dostavil i  cynismus. Ty původní spekulace, z kterých jsem se mohl kdysi vzteknout  -  totiž, že koncem  osmdesátých let, kdy se všude kolem hroutily komunistické režimy jako domky z karet, v Československu to musela  zorganizovat až StB, za asistence sovětských soudruhů..., mi přijdou čím dál více uvěřitelnější.

Dnes už je každému jasný, že zhroucení zvrácených komunistických režimů, bylo  neodvratné, ale v ČSSR furt nic – moc nescházelo a předběhli nás i Albánci!

Tedy, všechna čest disidentům a všem těm, kteří si za komunismu dokázali zachovat charakter, ale nač si lhát do kapsy - ten Listopad byl vyloženě darovanej!

A nejspíše také proto, to s tím jeho přeceňovaným odkazem, s jeho přeceňovanými hrdiny,  končí tak mizerně -  dlouhou oklikou, jen v jiných kulisách, v novém obsazeni,  se vracíme do marasmu těch vzpomínaných  osmdesátých  let!