Vlastimil Ježek v kleci

Po  tom známém foglarovském  hlavolamu, jehož cílem je dostat ježka,  bez většího násilí,  z klece, tady máme  další  mimořádně  zajímavý rébus, který  nyní řeší  ministr  kultury Jehlička  - Jak ve vší slušnosti vystrnadit  Vlastimila  Ježka z Národní knihovny !

Jde po všech stánkách o pikantní  záležitost plnou  přímo bláznivých paradoxů. Pan Ježek je totiž nejenom neúspěšným manažerem, ale i kandidátem  lidovců v nadcházejících  senátorských volbách a také tím, kdo ještě před několika  málo lety  spoluzakládal    hnutí    Děkujeme, odejděte ! -  které s takovou vehemencí vyzývalo k  odchodu  z volených  funkcí některé významné představitele  státu, u nichž nabylo dojmu, že jsou přítěží pro republiku. Je proto  nyní docela komické sledovat, jak se tento  nedávný vrchní odvolávač  zuby nehty - zoufale  drží své  funkce, v které  prokazatelně neobstál. V panujících poměrech  už asi patří k věci, že se  neúspěšný manažér - politik,  s takovou přirozenou lehkostí  , vžívá   do role oběti, mučedníka ...
 
V této kauze však  už dávno nejde o to , zda se nám  blob  architekta - poradce Kaplického, či jeho navrhované umístění líbí, nebo ne, zda s porozuměním, či   s despektem sledujeme ty  sofistikované manévry  mnohých politiků   a  ty další, řekl bych , nepříliš důstojné děje spojené s plány na výstavbu nové budovy Národní knihovny.

Už od samého začátku bylo naprosto  zřejmé, že  generální ředitel Ježek pojal  tuto stavbu jako politikum a  ryze osobní  záležitost, když se  rozhodl ,  téměř za každou  cenu,  věnovat  Praze a České republice  zajímavou, originální stavbu a  to  zcela bez ohledu na  stávající  právní předpisy a finanční možnosti. Další  slabinou  toho jinak bohumilého záměru,  je skutečnost, že ty tak velkoryse doposud vynakládané finanční prostředky, pocházely  z jiných  kapes, než    tohoto vzácného  mecenáše...

I bez těch mezinárodních posudků, které jsou už   nyní k dispozici,  je více než zřejmé, že právníci, kteří právě posuzují zadání a všechny okolnosti  té veskrze  podivné architektonické  soutěže a další počiny  pana Ježka v této věci, snad ani nemohou  dojít k jinému, než  k  jednoznačně nepříjemnému   verdiktu. Tady už nepomůže žádný ombudsman i když se o to jistě bude  snažit. Možná  také proto je už nyní veřejně  známé jméno pravděpodobného  nového ředitele Národní knihovny a žádným velkým překvapením nebude ani následné trestní oznámení.

Nestává se mi často, že bych chválil české politiky, natož pak ty lidovecké. Václav Jehlička však uznání nesporně zasluhuje, minimálně zato, že  ho, při  řešení této neobyčejně  trapné  situace  vůbec nezajímá, na které kandidátce   figuruje ta naše nová senátorská naděje...