„Šéfredaktor reportážní publicistiky České televize Marek Wollner zavzpomínal na besedě o dezinformacích a propagandě, že dřív měla Česká televize publikum, které ji mělo rádo, zatímco dnes ji nenávidí…“
Uvedeným výrokem mě pan Wollner, po dlouhatánské době mile překvapil, jsem moc rád, že ještě není tak zcela mimo realitu…
Jen velká škoda, že od toho neveselého konstatování hned přešel do svých osobních představ – jen obtížně pochopitelných tvrzení, že on přeci žádnou propagandu nedělá, ani nekryje…
Inu, nikdo není dokonalý a taky srandy není nikdy dost! Někdo tomu říká profesní slepota, v každém případě to jeho tvrzení o objektivitě ČT je mimořádně úsměvné, fakt dobrej vtip.
K tomu, aby náročnější divák sledoval publicistické pořady, musí mít nutně představu, že tvůrcům jde výhradně jen o pravdu, fakta, že se nepolitikaří - jinak je to vyloženě promarněnej čas.
A právě tohle jsou, alespoň tedy v mém případě, ty důvody, proč jsem už dávno přestal sledoval aktivistické Reportéry ČT, 168 hodin, atd.
Nehodlám mařit čas vysvětlováním, přemlouváním pana Wollnera, že se mýlí, že výsledky jeho činnosti mají nesrovnatelně větší vypovídací schopnost, nežli ty bludné představy o jeho objektivnosti . To už je spíše parketa pro psychiatra : - )
Proto skončím pozitivně a vrátím se k jeho konstatování , v kterém jsme zajedno - že „ Dřív měla Česká televize publikum, které ji mělo rádo, zatímco dnes ji nenávidí…“, které ovšem logicky, když už jsem tedy jednou vzpomněl psychiatra, vyvolává otázku:
Není poněkud zvrhlé, aby tu jejich Českou televizi povinně, ze zákona, financovalo publikum, které ji nenávidí?
