Veřejnoprávní pábení ohledně islamistického terorismu

Vcerejší blog  zabývající  se směšným  informováním médií  o útoku islámského teroristy v Londýně,  nazval  autor Tomáš Picl,  trefně  - Mohou být novináři za ještě větší šašky? 

Protože ve zdejším perexu  obvykle odkazy záhadně mizí, raději ho ještě jednou  zopakuju  -  Mohou být novináři za ještě větší šašky? 

Jistěže mohou! Ostatně,  dennodenně se o tom přesvědčujeme a navíc, co je ještě tragičtější -   tací novináři,  tak činí ve jménu těch nejušlechtilejších ideálů a pomocí stejné  šablony…

Úplně po každém takovém útoku ti užiteční idioti nejdříve  důležitě zkoumají, zda šlo vůbec  o terorismus. Počet zraněných, mrtvých  nerozhoduje,  i přes obrazovku cítíte tu křečovitou  snahu multikulturních  redaktorů přišít masakr nejlépe  na vrub nějakého šílence,  takřka za každou cenu vyloučit spojitost s migranty, s muslimskou komunitou…, jen aby snad, nedej Bože,  nedošlo k zpochybnění  otevřené náruče máti  Merkelové.

Což  je nadlidsky těžký úkol, neboť  šířící se islamismus není záležitostí jedinců, ale především -  má mnohé společné rysy se šílenstvím.

Optimistický závěr:

 Přes veškeré snahy  -  fakta, dokonce ani ve veřejnoprávních médiíí,  pořád ještě nelze tak úplně ignorovat a tak tihle pochybní novinářští služebníci  Pravdy, Lásky a Multikulturalismu, si stejně  nakonec vyslouží  jen  šaškovskou čapku s rolničkami.