Tak nějak, nejlépe v nápadném červeném provedení, by podle návrhů některých zdejších blogerů - blogerek, měly být, nejraději už od včera, označovány blogy autorů, kteří nedávají čtenářům možnost se pod články rozpovídat…
Což, o to, diskuse k internetové publicistice patří. Sám jsem před dávnými a dávnými časy tlačil na vydavatelku webu, kde jsem publikoval, aby diskuse neprodleně zavedla, že to bez nich ztrácí kouzlo…
Je tedy dost paradoxní, že právě já, na blogu iDnes, diskusi neotvírám. Nebudu ale zdržovat vysvětlováním, které je ostatně uvedeno ve vizitce.
Rozumím ovšem i tomu, že existuje dost dobrých, jiných důvodů diskuse neotvírat. V první řadě je to eliminace, řekl bych, trotlů, kteří nemají ani tak potřebu diskutovat, jako dennodenně sdělovat, jakýže jste to kretén,atd.,atd.
Pochybuju, že existuje nějaký zdejší, jen trochu zajímavý autor, vyjadřující se ke společenským problémům, na kterého by se tihle rezolutní diskutéři nenabalili…
Přijde mi, že jsme se, především v posledních letech, stali národem úžasně inteligentních kibiců. Většina z nás přesně ví, co a jak by měli dělat ti ostatní! Především tedy vláda, politici, nadřízení. Oč jsou některé z těch návodů blbější, o to důrazněji - hlasitěji, bývají vyslovovány, požadovány…
Někdy je to až k nevydržení. Nedávno jsem na procházce, z velké dálky, do toho zpěvu ptáků a šplouchání říčky, zaslechl takové nesrozumitelné výkřiky. Asi tak po kilometru jsem došel k fotbalovému hřišti, kde si to rozdávali, patrně v jakési nejnižší možné soutěži, fotbalisti. Fotbal to byl tedy hroznej, koukat se na to nedalo, ale zato ten randál kolem! Hráči si křičeli o přihrávky, sprostě nadávali, když je nedostali, hlasitě naříkali nad fauly soupeřů, vyčítali si navzájem chyby, hádali se mizi sebou i s protivníky, plivali po rozhodčím. Prostě hrůza, přesný obrázek stávající společenské atmosféry!
Přestože s tím někdy nesouhlasím, docela rozumím tomu, že pořadatel tohoto blogu cosi nařizuje - vyžaduje, určuje podmínky zdejšího blogování. Například, že se v titulcích nemá psát velkými písmeny, nejméně kolik písmenek musí obsahovat perex, jak je to s používáním sprostých výrazů, kterak se má, či nemá psát o cikánech, atd. To je jeho právo, a komu se to nelíbí…
Už mnohem méně ale rozumím těm soukromým iniciativám některých zdejších blogerů, kteří by nad rámec daných pravidel, ještě důkladněji regulovali, obohacovali zdejší blog o další úřední nařízení, příkazy a zákazy.
Nic proti tomu, že na sebe chtějí upoutat pozornost, prosím - bloger bývá tak trochu exhibicionista - ale proč tak, proboha, nečiní mnohem jednodušším, přirozenějším způsobem?! Namísto těch akčních, organizačních návrhů, raději nevěnují větší pozornost vlastním blogům, nemají ctižádost proslavit se prostřednictvím kvalitních textů?
