Václav Klaus býval prakticky jediný český politik, kterého jsem si opravdu velice vážil, přestože i u něj jsem měl za ty roky jisté pochybnosti...
Třeba, nechápal jsem ten jeho vlažný vztah k vstupu ČR do Evropské unie, nebo, jak se později, tak úporně bránil připojit svůj podpis pod Lisabonskou smlouvu.
Dnes mám paradoxně cukání, mu zase vyčítat, že v tom odporu nevytrval : - )
Nedá se nic dělat - sice mírně samolibý, narcistický Václav Klaus povětšinou býval několik kroků, před námi - věrnými voliči. To se nedá jen tak zapomenout, či vymazat z historie.
A tak jsem na okamžik zaváhal, když se v čase covidu začal tak energicky vymezovat proti protipandemickým opatřením, dovolávat se všelijakých havlovských lidských práv, kterým se kdysi vtipně vysmíval a dokonce se teď zase nabízel postavit do čela odporu…
Obávám se, respektive, jsem s jistý, že pan Klaus je sice zase o pár kroků mimo hlavní proud, ale už nikoliv vepředu. ale tak nějak ve škarpě.
Ostatně, když ho minulý týden propouštěli z Vojenské nemocnice, vyprávěl cosi o vysokém tlaku a doporučení ošetřujících lékařů, pracovně zvolnil, což ovšem ON nehodlá respektovat.
Jak známo, o několik dní poté, se musel do nemocnice znovu kajícně vrátit.
Je m to moc líto, ale ta léčba Klausem už nefunguje!
