Václav Havel! Pardon? Václav Klaus!

Už ani nepočítám,  kolikrát  byl současný prezident osloven jako Václav Havel.  Naposledy  včera při autogramiádě, ale ještě  pikantnější trapasy tohoto druhu se odehrály, mimo jiné,  také  v důstojných  interiérech Ústavního soudu, či  Španělského sálu.

Tedy vcelku běžná, banální  záležitost, která však i po všech těch letech, pořád  spolehlivě  vyvolává salvy smíchu. Pobaveně se tomu obvykle  usmívá i Václav Klaus, ale  dost pochybuji, že by se zrovna tímhle  zase tak moc  dobře bavil...

Čím to, že se Václav Havel lidem tak vryl do paměti? Byl opravdu tak nezapomenutelným, báječným  prezidentem? Řekl bych, že rozhodně nikoliv, že  se  zde tak zabydlel  především jako symbol pádu komunistického režimu.

Je to nejenom jistý  paradox, ale i  zajímavý důkaz o síle setrvačnosti,  neboť Václav Havel nejenže  zřejmě nebyl tak skvělým prezidentem, jak se traduje, ale v posledních letech svými  mnohými výroky až příliš často ztrácí vážnost a přesto pořád v podvědomí lidí současného prezidenta zastiňuje.

Kdo ví, zda se s tím dá  vůbec ještě něco  dělat. Václav Havel, pardon, Václav Klaus  na to má už jenom  něco přes tři roky...