V Lidovém domě straší duch Jiřího Paroubka!

Ani poté, co Jiří Paroubek, poprvé a naposledy  v životě,  udělal milionům spoluobčanů takovou radost,  se toho v Lidovém domě evidentně moc nezměnilo…

Ale, kdo by také, od těch poznamenaných sirotků, něco takového očekával?! Věřil, že najednou, spolu se šéfem,  odhodí  rovněž tu trapnou rétoriku, hloupé pokrytectví? Vždyť nic jiného neumí a také - přece tyhle volby vyhráli!

Sociální demokraté se tak dlouho posmívali izolovanosti - mizernému koaličnímu potenciálu občanských demokratů, až se v téhle beznadějné pasti ocitli sami. To volební vítězství si teď klidně mohou strčit za klobouk - krom komunistů, už o ně nikdo nestojí…

ČSSD nyní,  dokolečka omílá jakási zvyková práva v české politice. Momentálně, asi  nejvíce mele  o tom, že vítězná, či nejsilnější strana, má být podle těchto pravidel, téměř automaticky, pověřena sestavováním nové vlády. Jen škoda, že stejný názor nedrželi tihle sociální demokraté také v roce 1998, když byla tato možnost - právo upřeno Václavu Klausovi. Tehdy o tom zvykovém právu mlčeli jako ti dudci…

Ano, bývávalo také dobrým zvykem, že funkce předsedy Sněmovny PČR připadla nejsilnější opoziční straně. Byla to ovšem právě ČSSD, která tento nepsaný zákon, po vítězných volbách, klidně pošlapala a do funkce předsedy si, zcela bez ohledu na nějaká ta  pravidla, tenkrát  prohlasovala svého ukřičeného Zaorálka.

Nepřijde jim tedy  poněkud drzé, či alespoň trapné, domáhat se pravidel, která tak bohorovně ignorovali, až teď, když se jim zrovna  hodí do krámu ?! Zřejmě nepřijde - jsou to totiž sociální demokrati…