U lidovců chcípnul pes

Znovu se vracím k té zdánlivé prkotině, k  výroku lidoveckého předsedy, který na osobní poznámku blogerky o smrti  domácího  mazlíčka, citlivě zareagoval pitomým  mistrováním, - že psi přeci neumírají, ale  chcípají…

Proč? Protože jsem se až nyní  od Bělobrádka dočetl, že to byl přece jen takovej  žertík a kdo to nepochopil, tak je idiot!

No, že nás ale bylo! ... a to včetně  lidoveckého europoslance Zdechovského, který to také  idiotsky nepochopil  a za tu šéfovu tézi o chípajících  zvířatech, se bil jako o život.

Už dávno vím, že některé zdánlivé maličkosti toho o člověku řeknou víc, nežli cokoliv jiného.

Před volbami většina  politiků  obvykle mění srst – zvyky. Mnozí z nich v předvolební kampani začínají vášnivě blogovat s cílem upoutat na sebe pozornost. Lidoveckému předsedovi Bělobrádkovi  se to na iDnes zatím  moc nedařilo. Čtenáři si ho příliš nevšímali, občasní diskutéři byli vesměs dost ironičtí.

Vše se rázem změnilo až touhle jeho, slušně řečeno, hloupě necitlivou poznámkou o chcípání zvířat. Nejsem sám, kdo  nechápe proč se vlastně do téhle polemiky Bělobrádek  vrhnul…a to o něm přitom často píšu jako o nemocném člověku.

Dobře, tak prý šlo tedy o vtip.  V takovém případě se k  tomuto   vysvětlení  dá  snad  už jen,  slovníkem pana předsedy,  dodat  -  ale  hodně idiotskej!