Trnová koruna, Jan Kaplický a spol.

Přečtěte si všechna možná smuteční parte,  nekrology a také zjistíte, že umírají jenom samí  vzácní, hodní a slušní lidé. Ti ostatní -  zlí a zkažení - zřejmě věčně  přežívají  a možná  proto ten  současný svět nestojí za nic...napsal už dávno kdosi všímavý- patrně sociolog...

Náhlé smrti  architekta Jana Kaplického bylo v  médiích už   věnováno spoustu prostoru. Vesměs šlo o ty typické nekrology. Ten vůbec největší dojem na mne  udělalo    působivé  vyjádření  Vlastimila Ježka, který  Kaplickému nasadil trnovou korunu - jakoby  použil část projevu paní  Boženy  nad hrobem K.H. Borovského, když si ohřál i tu svou vlastní polívčičku,  obvinil  některé české představitele,  že pokud svými  negativními postoji k projektu Národní knihovny Kaplického přímo neuštvali, tak mu alespoň zkazili poslední roky života.

Nedokáži  objektivně posoudit architektonický návrh nové Národní knihovny, ani to,  do jaké míry  byl Jan Kaplický   tím geniálním, světovým   architektem. Mohu jenom  znovu upozornit na podivné okolnosti  tolikrát zmiňované soutěže, které jednoznačně padají na bedra  zmíněného Vlastimila Ježka  a také    zopakovat, že  mnohé  výroky architekta Kaplického byly minimálně neseriozní, že si zbytečně vyráběl   nepřátele. Známá je rovněž   skutečnost, že  s  realizací svých projektů měl pan Kaplický   často   problémy a to  nejenom v tom údajně zapšklém, emigrantům nepřejícím Česku.

Asi bych  tohle poněkud  nepříjemné   téma  znovu vůbec neotvíral, nebýt    interesantního  rozhovoru, který jsem koncem minulého týdne  vyslechl na   Radiožurnálu ČR. Redaktor, tuším, že Bumba, na  téma Kaplický   rozmlouval s jiným proslulým  českým architektem  -  mimo jiné i autorem dodnes  diskutovaného  Tančícího domu -  Vlado Milunićem. Z otázek redaktora  bylo zřejmé, že si zcela adoptoval názory  V.Ježka, ale jeho navádějící dotazy tentokrát narážely na  zjevnou   skepsi, či profesní řevnivost  Miluniće, který se viditelně zdráhal dosvědčit tu  nezpochybnitelnou genialitu, světovost  a mučednictví Jana Kaplického. Bylo   komické  celou tu dobu  sledovat, jak  pan architekt kličkuje,   brání se sdílet -  akceptovat ty  jednoznačné představy  redaktora, který si k svému bohumilému záměru  - velkolepě oslavit  památku  Jana Kaplického,  vybral   vyloženě nevhodného partnera - puntičkáře.

Povzdech
Často  se právem  diskutuje o profesionalitě  redaktorů publicistiky a zpravodajství veřejnoprávní televize, zatímco ty zvláštní zjevy  veřejnoprávního  rozhlasu, se evidentně,  krčí zapomenuti,  kdesi  ve stínu, v závětří. Škoda!