"Trapně" konzistentní Klaus

Divím se tomu  poprasku. Vždyť  ratifikace LS přece probíhá podle předvídatelného scénáře. Fakticky už vzdoruje  jediná ČR, respektive její prezident...

Po tom očekávaném, ale   předpokládaném,  patrně hodně uspěchaném verdiktu Ústavního soudu, na sebe definitivě  pozornost celé Evropy upoutá Václav Klaus, což mu určitě  nebude proti mysli i když bych ho zase nepodezříval, že ten jeho, od samého začátku negativní vztah, k reformám EU směřoval zrovna  k tomuto cíli.

Už několikrát jsem zmiňoval, že si nejsem vůbec  jistý, zda LS je pro země Evropské unie opravdu takovým přínosem - téměř nezbytností, nebo naopak , tak vážnou hrozbou, jak to cítí mnozí odpůrci včetně VK, kterému však nikdo nemůže v této věci upřít názorovou konzistentnost.

Jisté však je, že každá země, či její příslušný představitel má plné právo jednat podle vlastního svobodného rozhodnutí a veškeré ty skryté, či otevřené  výhružky a tlaky k  ničemu dobrému neposlouží.  

Nejčastěji teď, především  od mnohých tuzemských politiků slýcháme  obavy, či spíše panikaření, že  otálení českého prezidenta dostává ČR na periférii Evropy, že dojde k "tragédii" -  přijdeme o post evropského komisaře a v očích ostatních členských zemí se ocitáme v roli vyvrhelů. Silně se přitom  apeluje na pud stádnosti, vrozený lidský strach z izolace...

Vím,  vůbec to neřeší  současnou situaci, ale stejně je divné, či vlastně dost  příznačné, že prakticky nikdo  relevantní tento  vcelku logický scénář nepředvídal, nekalkuloval s tím, že si Klaus bude stát za svým.

Tomuto, pro někoho trapného zádrhelu, jsme se totiž mohli elegantně vyhnout, kdyby si to tihle  čeští politici tak neusnadňovali  - pokud by se o přijetí LS rozhodovalo lidovým referendem, nad kterým se ostatně většina českých  politiků jindy nadšením přímo rozplývá.

Výsledek takového referenda by měl úplně jinou sílu, nedával by tomu našemu  poněkud  paličatému prezidentovi na výběr. Buď by výsledek  respektoval, nebo, pokud by se nechtěl ocitnout na velmi tenkém ledě, by mu nezbývalo by nic jiného, než abdikovat...  

Nač se však dnes, v tom bahně, ještě navíc  patlat v nějakém tom kdyby...