Tihle věční okopávači kotníků, trpajzlící...

Normálně  se ostýchám chválit, natož pak nějakého politika  -  nemívám obvykle  sebevražedné sklony! Tentokrát mě ten pud sebezáchovy zradil - neodolal jsem a vychválil ten Klausův slavnostní projev k výročí založení Československa…

V závěru jsem dále zhřešil, když jsem vyjádřil předpoklad, že spoluobčané postižení klasofóbií budou mít tentokrát velké problémy najít v tom brilantním projevu nějaké ty vši a tak, že se zřejmě raději vrátí k tomu osvědčenému chilskému peru.
Zatím je ještě brzy na konečné závěry, ale už jsem si stačil přečíst úvodník vydavatele oblíbeného Neviditelného psa - Ondřeje Neffa.
Začátek  tak nějak splňoval mé očekávání - byl sepsán v oblíbeném intelektuálském stylu - Ano, ale…Jenže těmi úvodními větami Neff, bohužel, neskončil. Postupně se čím dál víc rozohňoval, až dokonce hodil Klause do stejného pytle s Havlem, jako typické kůly v plotě, kteří nedokážou strhnout masy, zdvihnout ze židlí slušné, dělné lidi prodchnuté dobrou vůlí…
Prosím, proti gustu, žádný …, tím klasickým okopávačem kotníků se stal Neff až v samém závěru, kdy se svěřuje, že ten Klausův projev nebyl tím potřebným litím oleje do rozbouřeného moře, ale spíše litím oleje do ohně...
Psal jsem o chudáčcích, kteří to budou mít strašně těžký - tenhle Klausův brilantní, projev rozcupovat. Nečekal jsem, že  prvním takovým pokusníkem bude zrovna Neff.  Musím spravedlivě uznat, že takový naivismus, jaký jsem prokázal,  je, zejména u staršího člověka, doslova trestuhodný!