Je kuriózní, až tragikomické, s jakým obrovským zápalem se v ČR pořád ještě řeší návštěva čínského prezidenta…
Nebývám normálně až tak kategorický, ale tentokrát jsem si naprosto jistý, že situaci úplně nejlépe vystihuje tenhle starožitný písňový text Jiřího Suchého:
Chtěl bych radit nijak vás však nenutím
Malé věci řešte ruky mávnutím
Nedopadnete tak jako Škrhola
Nebudou vás považovat…
Je krásné, že pointa se v plné míře týká obou stran tohoto stále trapnějšího sporu.
Docela rozumím prezidentovi – politikům, kteří byli tak nadšení návštěvou jednoho z nejmocnějších, nejvlivnějších světových vládců, že se mu, s ohledem na možnou budoucí ekonomickou spolupráci k prospěchu ČR, snažili přichystat přivítání podle jeho – čínského gusta, které ovšem mnohým našincům zase přijde nabubřelé, připomíná jim doby dávno minulé – komunistické…
V tom jsem s těmi aktivisty zajedno. Pro obě znepřátelené strany ale platí další velká pravda - že nic se nemá přehánět.
Odpůrci návštěvy z komunistické Číny, kterých nebylo zase až tolik – kolik mediální pozornosti jim bylo věnováno, to evidentně přeháněli při strhávání, poškozování čínských vlajek a tou často křečovitou snahou vyvolat nějaký ten konflikt, dát o sobě vědět a to takřka za každou cenu.
Druhá strana - prezentována především policií, zase všechny takové pokusy - často až s nebývalou horlivostí nekompromisně eliminovala a ta její alergie na tibetské vlajky byla skutečně až směšná.
Navzdory všem těmhle Škrholům, lze ale přesto konstatovat, že dobrá věc se podařila. Pro budoucnost tolik užitečná ekonomická spolupráce s Čínou se bude po téhle návštěvě zřejmě dále úspěšně rozšiřovat a na druhé straně - se zase především Kalouskovi, splnil sen o totálním zviditelnění se - dodnes prakticky neslezl z televizních obrazovek…
Jen tak docela nerozumím tomu, že navzdory těmhle ušlechtilým aktivitám pana předsedy, preference TOP znovu padají, tentokrát až k magické hranici pěti procent....
