Teď jsou prý na řadě zase Piráti

Až v pozdním věku jsem snad konečně pochopil, proč starší lidé povětšinou častěji remcají, bývají nevrlejší, naštvanější....

Po fyzické stránce je to jasný – zdraví se rapidně horší, stáří sebou nese nové a nové nástrahy, ale k těm věčným stížnostem, existují i mnohem lepší důvody!

Na dobu si starší generace stěžují už od nepaměti, prý  se všechno mění k horšímu. Obávám se, že ale jde jen o zažitý stereotyp - v podstatě omyl.

Jistěže se časem všechno mění - v opačném případě by to ani  nebylo normální! Na tom ovšem není nic špatného.

Ten zásadní problém patrně vězí v tom, že mnohé se sice mění, ale něco se jen - pořád dokola, nechutně opakuje!

Takže ti, co se dožívají vyššího věku, mají pech, že znovu zažívají reprízy nejrůznějších pitomostí,, které už, kdysi v mládí, premiérově, prožívali na vlastní kůži.

A úplně nejvíc se to týká politiky.

Revoluce stíhá revoluci - vítězní, povětšinou idealisté, s krásnými proslovy, ale časem obligátně zblbnou. Opíjejí se získanou mocí... a bývají, ať už krvavě, či sametově – znovu a znovu střídáni zase  úplně novými mladšími, povětšinou idealisty... a tak dál, a tak dál, pořád dokola...

Uznejte sami - koho tyhle věčné reprízy mohou ještě bavit!