Teatrální Stropnický a skořice do cappuccina nepatří!

Už se mi dlouho nestalo, že bych takřka doslova souhlasil s  články,  pod kterými není podpis Josef Havránek…

Tou  první dnešní výjimkou byla glosa v Reflexu od Viliama Bucherta, věnovaná úterní brněnské  televizní  předvolební debatě.

Už toho moc nesnesu, sledoval jsem tu diskusi jen tak na přeskáčku, ale také jsem byl překvapenej, že moderátorka Daniela Písařovicová  vedla debatu poměrně inteligentně – s jistým přehledem, dokonce, bez obvyklé hysterie a  prokurátorských  manýr  svých známějších veřejnoprávních kolegů…

Volební lídr favorizované  ČSSD Bohumil Sobotka, mi také přišel jen velice průměrný, jako lídr, který by v přímé volbě nikdy nemohl uspět…

Kandidát ODS  - už mnohokrát chválený exministr Petr Fiala, na mne rovněž  působil klidem a rozvahou s kterou čelil těm často laciným – teatrálním útokům, především  divadelníka Stropnického.

Velmi výstižný byl i postřeh redaktora  Bucherta, týkající se vystupovaní zástupce Zemanovců  - pana Lukla. Ano, nejenom on, ale úplně všichni ministři  vlády Jiřího Rusnoka  evidentně podléhají dojmu, že jsou jsou skvělí, nenahraditelní! V případně ministra Žáka jde už patrně o vážnou duševní  chorobu…

A teď ještě k tomu  cappuccinu z titulku. Kávě jsem přišel na chuť až v poslední dekádě. Teprve na stará kolena jsem seznal, že expresso dokáže s člověkem divy a začal oceňovat také  jemnou chuť cappuccina, či údajně zženštilého Cafe Latte.

Jen jsem doposud nechápal, proč ve většině kaváren to  cappuccino, téměř automaticky,  sypou skořicí. Teprve až  dnes jsem se v jednom odborném článku dočetl, to, co mne napadlo už při první konzumaci  – že „vylepšovat“  cappuccino skořicí je takřka zločin!

Buď  to tedy  není  s těmi českými médii až tak úplně katastrofální, jak pořád píšu, nebo   platí, že občas i slepé kuře najde zrno…