Taková posmrtná poprava Václava Havla

Obávám se, že jsem se právě stal - že jsme se právě stali svědky jednoho z největších absurdních dramat této doby…

Zrovna Václav Havel - charakterizovaný jako skromný, ostýchavý, křehký člověk - se na konci svého života stal obětí neuvěřitelných státních orgií, zvrácené smuteční pompy!

Je to absurdní, možná ještě o něco absurdnější, než jsou jeho absurdní dramata, když teď média dlouhé minuty věnují podkovám černých kladrubských koní, vezoucí ostatky, prvňáci do nastavených mikrofonů hodnotí život a dílo Václava Havla, reportéři nadšeně dolují dojeti - slzy smutku, kde se to jen dá. Jako bych zase slyšel Karla Kryla - jeho Neznámého vojína…

Je to jen těžko uvěřitelné, že tohle absurdní drama - celý ten honosný  seriál pohřbu na pokračování,   se odehrává zrovna v případě Václava Havla - autora Zahradní slavnosti, vyhlášeného bořitele mýtů, prázdných rituálů.

Zřejmě, s těmi nejlepšími úmysly, tady kdosi, v kulisách antické tragédie, rozehrál trapnou frašku!