Taková málem zpověď nositele odznaku J. Fučíka

Škoda, že  tenkrát  ještě nebyly mobily a nikdo mě  nevyfotil v té sytě  modré  košili. I tak však, i v té posrané době, bylo srandy dost a dost...

Možná jsem k sobě ohleduplnější, než k cizím, ale  ve věku patnácti let se snad ani ještě pořádně nedá mluvit o kolaboraci. Asi  jsem chtěl  tehdy jenom  sympatickému pedagogovi - náhončímu  udělat radost. Také  mě v tom seznamu povinné  četby  nalákal  titul Dobyvatel... Teprve o něco později jsem seznal, že vůbec  nejde o Robura -  verneovku, ale jakýsi sociální román, který jsem ani z piety k Julkovi nedokázal dočíst.

Bylo by směšné  dělat z téhle dětské záležitosti vědu. O tom odznaku Julia Fučíka se zmiňuji jenom proto, že mi v této souvislosti přišla do ruky i  kniha Botostroj, kterou  spisovatel T. Svatopluk (pseudonym) už v roce 1933  sepsal   jako hanopis rodiny Baťů.

V těch mých telecích  letech, v dobách intenzivního budování socialismu, mě však  tahle kniha - v třicátých letech zakazovaná - v padesátých zase oslavovaná, uchvátila. Nikoliv beletristicky, ideologicky,  ale některými fascinujícími fakty z organizace práce  Baťových podniků. V tom tehdejším ekonomickém bordelu, které dokázal postřehnout dokonce i ten patnáctiletý fracek,  mi některé popisované, tvrdě kritizované,  skutečnosti připadaly téměř geniální, jako neskutečný  zázrak. To, co bylo v knize líčeno jako nelidské vykořisťování, mě   zcela  uchvacovalo.  Snad nejvíce skutečnosti typu -  že stavitel, který odevzdal stavbu později, než zněla dohoda, přišel, naprosto samozřejmě,  o  alikvótní část sjednané odměny a stejně tak  automaticky, mu byla odměna zvýšena pokud dokončil dílo před termínem. V padesátých - šedesátých letech, v Československu, něco nevídaného!

Ještě  snad větší dojem na mě tehdy dělal popsaný  systém zaváděný u firemních řidičů, kteří si  po stanovených letech mohli, za čistě  formální cenu, vozy ponechat. Dodnes si nedovedu  představit lepší, účinnější  pobídku k péči o svěřený majetek. Jak logické, jednoduché, motivující pro všechny zúčastněné!

Tu knihu jsem už od té doby neměl v ruce. Nedokážu si  vybavit   všechny ty další  popsané  Baťovské nápady, které mne tehdy tak  fascinovaly a to včetně důmyslných  úprav WC -  aby se ani  tyhle kabinky nestaly útočištěm nejrůznějších zašíváků.   Nemohu zaručit, že to ve skutečnosti fungovalo přesně tak je bylo popsáno v  Botostroji, či jak to ještě dodnes zůstává ve fragmentech mých vzpomínek.

Stoji to snad za zmínku jenom pro ten paradox, že  dokonce i takové prorežimní  ideologické braky, mohou být v těch nejhorších  dobách   inspirující....