Také dědictví Václava Havla…

Nešílím,  že byl soudruh Ondráček zvolen do tak významné -  citlivé funkce, přestože patřil k těm horlivcům, kteří nás kdysi na Václaváku  rozháněli pendreky a navíc ještě poté   hnusně lhal  v  televizi…

Je to sice smutné, ale, co naplat,  nepostrádá to logiku a to si ani nemyslím, že se lidé časem příliš mění -  z mladé,  roztomilé husičky obvykle   vyroste jen stará sádelnatá  husa! 

Jen obtížně předpokládat, že by  pendrekář, lhář Ondráček  patřil k výjimkám.

Přesto se touhle záležitostí příliš nevzrušuju. Jak už jsem v několika diskusích  pod podobnými blogy psal, je po těch desítkách let  zbytečné až hloupé  se hystericky se  vyrovnávat s komunismem - najednou se tvářit překvapeně.

K tomu  vyrovnání  mělo dojít hned po Listopadu, kdy byl zákaz komunistické strany zcela  namístě.

Bohužel, tehdy ovšem  „ušlechtilí“ revolucionáři přišli se sloganem  - Nejsme jako oni! a navíc  předsedou vlády   jmenovali Mariána  Čalfu  -  vychytralého  komunistického pragmatika.

Co si budeme povídat – tenhle Ondráček je jen logický   produkt toho  českého pojetí  Listopadu –  nerado se to poslouchá, tak trochu i dědictví Václava Havla.