Tak trochu o vlastizradě a debilitě

Rozumím tomu, že Václava Klause mnozí  nesnášejí, že  někteří spoluobčané  ho dokonce už desítky let těžce nenávidí, jsou frustrovaní, že  už dávno ponížený, zdeptaný, neleží na lopatkách - neškemrá  o milost…

Pan prezident určitě není dokonalý, lze mu plným právem vyčíst mnohé hříchy. O tom, že to  není  tuctový hříšník, asi nejlépe vypovídá skutečnost, kolik a jak vysoce postavených nepřátel na život  a na smrt, si už dokázal udělat...
Nemíním  uvádět komplexní, předlouhý seznam známých jmen, kterým Klaus až tolik leží v hlavě i v žaludku. Ale zdaleka  nejvíce líto je mi  pátera Halíka, který  skrze tu otevřenou  nenávist k bližnímu svému,  nejspíše  skončí v  pekle, pokud se tedy neprokáže, že je Klaus Antikrist, jak o tom pravidelně káže.
Kdysi,  tak cca  před  osmi  lety, se  už jeden zmatený  lidovecký senátor pokoušel Klause obžalovat z vlastizrady. Nyní se  takových senátorů  našlo už  přibližně  dvacet.
Nezbývá, než se pokorně  smířit s faktem, že přibližně třetina lidské populace se pohybuje někde na hraně debility. Je ale velkou otázkou, zda je nezbytně  nutné, aby tento segment společnosti, měl rovnocenné  zastoupení i v nejvyšších zastupitelských sborech.
Řeknu vám, těch dvacet senátorů, tak lehkovážně, infantilně  si pohrávajících s výrazy vlastizrada, velezrada, mě děsí!