Tak jsme prý vyhráli - my pacienti!

Alespoň to tedy tvrdí ten zjevně spokojený prezident ČLK Kubek. Je to divný, ale jako ten čerstvě propuštěný rukojmí, to tak necítím - k euforii mám daleko. No, snad to ještě přijde - začne i u mne fungovat ten stockholmský syndrom…

Stejně mi ale pořád vrtá hlavou, proč se mne až tak silně dotklo tohle odborářství - vydírání lékařů. Vždyť o ten málem vrozený a léty pěstovaný respekt k lékařskému stavu jsem přišel už někdy v době, kdy si lékaři, zcela dobrovolně, zvolili do svého čela Davida Ratha.

Možná to ani není jen tou formou protestu, kterou tihle vesměs inteligentní a snad i humánně založení lidé, bez nejmenších rozpaků použili, i když ty výhružky exitem pacientů - novorozeňat v inkubátorech - bylo fakt silný kafe!

Času na to pátrání je habaděj, nemíním to uspěchat. Zatím jsem si úplně jistý jen v jednom - že ten další vyhlášený cíl vítězných lékařů odborářů - uklidnit pacienty, získat si zpět ztracenou prestiž - je pro nejbližší pětiletku vyložená fantasmagorie!

P.S.

Taky jsem se dočetl, že ministr Heger vizionářsky očekává, že až se to všem rozleží v hlavě - už tak za půl roku  ho budou za tuhle dohodu všichni velebit. Zní mi to nějak povědomě  - že by Hácha?!