„Tak jsem domachroval...“

Musím se přiznat, že zpráva o úmrtí Svatopluka Karáska mě velmi překvapila. Domníval jsem se, že zemřel už kdysi dávno...

Teprve až v této souvislosti jsem se dozvěděl že, navzdory mé  skleróze, byl až do svých posledních dní politicky činný, že ještě stačil připojil svůj podpis pod petici proti údajnému ohrožení, údajné nezávislosti České televize...

Když už jsem tedy zabrousil do toho přiznávání se, musím ještě  dodat, že, ač  mě Sváťa, jako autor a interpret protestsongů  neoslovil, ale přesto nutno spravedlivě uznat, že to  jeho: Řekni ďáblovi ne!, plným právem vstoupilo do kulturní historie.

Ještě méně, mě Svatopluk Karásek oslovoval  v roli politika. Obávám se, že právě zmíněné politické účinkování ho nakonec motivovalo k přání, že se na jeho parte nesmí chybět epitaf: Tak jsem domachroval.

Nad takovou jedinečnou upřímností nezbývá, nežli jen v hluboké úctě smeknout.

Kdo z nás na to má?!