Tahle inflace francouzských trikolór...

Několik zdejších blogerů a diskutérů si už všímá   těch,  pohříchu, až  teatrálních  reakcí na ten další  příšerný  pařížský masakr…

Semknuté řady politických es, která, jen co se v lednu  vrátila z Paříže z pietních shromáždění,  okamžitě zapomněla na tu  lekci islámských teroristů a  dál  pokračovala v šíření  zkrachovalé multikulti  ideologie,…

…nyní  zase střídají nejrůznější trendy  „kreativci“,  kteří se vzájemně  trumfují –   co všechno lze zabalit do francouzské trikolóry, a ať vědomě, či nevědomě dělají z toho masakru zase jen  pouť…

Vyvolali  tak ve mně už vousatou  vzpomínku na   pookupační  příhodu z konce srpna 1968.

Tehdy, ještě vykolejený z toho přepadení, jsem náhodou vrazil do bývalého   spolužáka ze základky  - ve třídě  všeobecně  opovrhovaného synáčka komunistického  papaláše -  takovou pomatenou  českou karikaturu Pavky  Korčagina z románu Jak se kalila ocel…

Aby řeč nestála,  jsem se ho zeptal, jestli už je tedy konečně  spokojenej, když nás přišli  „vysvobodit“ ti jeho kámoši  -   milovaní sovětští  bolševici…

Exspolužák   byl  tím dotazem evidentně dotčenej.

Naštvaně, ale i s patřičnou hrdostí  mi začal podrobně  vykládat, že na pionýrském táboře, který vedl, nechal 21. srpna dokonce  spustit vlajku na půl žerdi…

Ten blbeček si opravdu, zcela vážně  myslel, že patří k hrdinům!

Jen jsem to nakousnul, už se  mi nějak   nechce dál detailněji vysvětlovat   tu  podobnost čistě náhodnou, s těmi stávajícími, poněkud  dryáčnickými   reakcemi na ten  pařížský masakr…