Synek bez talentu...

Přijít na svět jako druhé dítě, deset let po bráchovi, který nosil ze školy jen samé  jedničky, není zrovna dobrá  výchozí pozice…

Jedničkami jsem rodiče zásobovat nedokázal, ale, při vší skromnosti, bez nadání  jsem také úplně nebyl.

Už v první třídě jsem začal chodit za školu  a když jsem se, navzdory těm  častým  výletům, přece jenom naučil psát, mou první písemnou prací bylo vlastnoručně vyrobené  rodičovské potvrzení, že už nadále nebudu chodit do školní družiny, včetně  neumělého  podpisu  otce. Kupodivu,  trvalo  několik měsíců, než byl ten dětinský  podvod odhalen…

Taky jsem se, navzdory nepříznivým fyzickým dispozicím  obstojně  rval, takže jsem byl častým návštěvníkem ředitele školy, stal se známou školní osobností, patrně  ještě mnohem známější, nežli kdysi  můj bratr – šprt, který stejně nakonec nedopadl dobře…

Vzhledem k nevhodnému rodinnému původu, bráchovi nakonec  všechny ty jedničky stejně nebyly k ničemu. Rodiče běhali takřka rok po úřadech -  včetně Kanceláře prezidenta republiky, nežli mu vymohli jakous – takous  možnost  studia  na  mizerný průmyslovce…

Možná také proto už  tolik nevadily ty mé trojky. Snad jen matka tiše  trpěla, že se nemůže se svým druhým synem  ničím pochlubit. Jako bych nebyl  vůbec nejmladším žákem   školy, který si na zdejší škole vysloužil trojku z chování!

Když jsem  začal vášnivě, ale bez  větších úspěchů rybařit, občas obětavě  nakoupila nějakou tu rybu, s kterou jsem potom musel obcházet  sousedy, aby si snad nemysleli, že jsem úplně k ničemu…

Také mě nechávala učit plavat. Muselo to stát strašný prachy, neboť ani tohoto talentu se mi zjevně nedostávalo. Snad několik měsíců to se mnou zkoušeli nejrůznější plavčíci s korky, s prkny -  přivázaný na bidle jsem absolvoval mnoho hodin, než se ve mně konečně něco zlomilo a přestal jsem se topit…

Byla to určitě jedna z mála  radostných chvílí, kterou jsem matce v dětství  připravil. Při první příležitosti mě proto přivezla k babičce do Skochovic, kde se se mnou, konečně  mohla pochlubit.

 Aby vynikl můj  draze objevený  plavecký talent, matka se mnou za velkého zájmu veřejnosti  přeplavala Vltavu.

Ten zájem  o mou plaveckou exhibici, si ale zřejmě špatně vysvětlila. Pokud si vzpomínám, když jsme se hrdě  vrátili ke správnému  břehu, namísto zaslouženého obdivu, několik přítomných čumilů matce  ostře  vyčetlo  hazardérství a neodpovědnost…

Rozhodně v tom nebyla  zlá vůle, jen se mi v dětství prostě  nedostávalo přirozeného  nadání dělat rodičům radost…