Sýkorky !

Před několika dny jsem tady, dost zbrkle, vyjadřoval nejrůznější ošklivá  podezření o tom kdo vlastně, z parapetu mého okna, vyžírá proviant určený výhradně  sýkorkám.

Trvalo to nějaký čas, než jsem se přesvědčil, že to jsou přece jenom ty sýkorky, ovšem velice bázlivé, neschopné čestně a otevřeně přiznat, že čerpají potravinovou  pomoc, takže se patrně  stravovaly především brzy ráno, když jsem ještě spal a připravovaly mě tak  o  pocit z dobře vykonané práce a sebedojímání se  - jaký, že to  jsem  velký dobrák.

Nyní už sýkorky  občas přilétnou i ve dne, ale ta lidská  silueta za oknem je pořád ještě viditelně znervózňuje. To bych jim však  snad ještě dokázal odpustit, také mívám  z některých lidí obavy.

Když jsem na  parapet instaloval ten talířek s ptačím žřádlem, představoval jsem si, že se budu pyšně,  mecenášsky  kochat pohledem na ty  sympatické ptáky, ale v poslední době mám takový  pocit, že se to všecho poněkud zvrtlo.

Některé sýkorky totiž začínají nalétavat na hranu mezi oknem a fasádou a  z výšky mi drze  nakukují do oken. Nemám co skrývat, ale, popravdě,  dost těžko si na tu výměnu rolí zvykám. Ten kdo měl šmírovat, jsem byl - podle toho původního projektu -  přece já. Musím si někde  zjistit, zda tuhle drzou  zvědavost mají sýkorky běžně v povaze, nebo jsem jenom  narazil na nějaké úchyly. Občas mi doma říkají pechvogel !

Možná je to však všechno ještě o něco horší. Když na mě naposledy z té výšky  čuměly hned dva ptáci, šel jsem se podívat  k oknu  a zjistil, že talířek je  už úplně prázdný. Nelze tedy vyloučit, že to sýkorčí nakukování  do oken není ani tak zvědavost, jako obyčejné buzerování. Zřejmě mě jenom  chtějí tak nevkusně naznačit - donutit, abych dosypal...


Nevím, jestli mám zrovna tohle zapotřebí...