Stropnický a Karas v České televizi...

V posledních letech začínám být alergickej na novináře a umělce, kteří se čím dál víc a  aktivněji   zaplétají do  české  politiky. Jakoby už i tak v ní nebyl bordel…

Nemyslím jen ty už  dávno  komické, pravdoláskové petičníky, ale hlavně ty, kteří na sebe ochotně  berou to  „břímě“  politických funkcí, což jak známo obvykle nekončí  dobře. Reaganové se prostě  nerodí každý den!

Těch komických, či  smutných případů je tolik, že snad ani netřeba  být konkrétní a vypichovat ty jednotlivé osobní tragédie…

Někdy  ani u těch umělců  nemusí jít   o absenci inteligence, nebo smyslu pro realitu. Už jsem o tom snad jednou psal, ale znovu jsem si to teď  připomněl, když jsem chvilku v televizi koukal na Martina Stropnického.

Nemohu dost dobře  hodnotit, zda mluvil chytře, nebo hloupě – protože jsem ho nevydržel  delší dobu poslouchat. Nerad bych mu křivdil, ale,  ten herec  na mne pořád  dělá takový intenzivní  dojem, že toho ministra jen hraje, že je to všechno jen takové divadýlko…    

V případě zahraničního zpravodaje ČT Miroslava Karase, který před lety tak nadšeně  opěvoval  ukrajinskou oranžovou revoluci a teď zase v České televizi, den, co den šíří poplašné zprávy z Ukrajiny, si ale nejsem úplně jistý, že jde  přímo o  umělce – básníka  s hypertrofovanou fantazií – imaginací.

Je to totiž  jen jedno z několika možných vysvětlení těch jeho věčných   blábolů. Nelze  ani vyloučit zdravotní vážné problémy, že ten chudák   trpí  přeludy, případně  poruchami zraku a sluchu.

Od České televize je v takovém případně  chvályhodná ta lidskost  -  sociální cítění, když  si  toho zjevně nemocného člověka pořád drží -  nehází ho  přes palubu…