V rozečteném románu jsem narazil na citát starého německého filosofa, který jsem ve zkratce přeložil: Střežte se těch, co mají plnou hubu spravedlnosti
Ani na okamžik nepochybuju, že kdyby ten moudrý filosof žil v dnešních časech, tenhle citát by patrně zněl: Střežte se těch, co mají plnou hubu spravedlnosti, pravdy a lásky!
Nepochybně jste si také všimli, kolik špinavostí a lží lze, navíc s takovou bezohledností a agresivitou, páchat ve jménu těch krásných ideálů.
V těchto souvislostech se mi, s prominutím, nejčastěji vybavuje Václav Havel – šéf pražského letiště, který se stal modlou - generálem takových bojovných pravdoláskařů.
Nemám na toho mého, kdysi oblíbeného a statečného dramatika, nějakou zvláštní pifku, ale mnohé osobní děje kolem té jeho Pravdy a Lásky jsou dodnes typické a navíc i zábavné…
Míním tím zejména autentickou scénu z dokumentárního filmu, kde se Václav děsně durdí (v té souvislosti dokonce použil výraz doprdele!), že mu část veřejnosti vyčítá prodej restituované poloviny paláce Lucerna společnosti Chemapol, řízené tehdy provařeným generálním ředitelem Junkem, který si nabídnutou, vysokou částkou chtěl, takřka za každou cenu, naklonit vlivného prezidenta , přestože firma byla před úpadkem.
A to tady ani moc nerozmazávám, jak se na rozhraní let 89 – 90, Havel pobaveně vysmíval dotazům, zda bude restituovat znárodněné rodinné majetky.
Dodnes nechápu, že to Havel tenkrát nechápal, ostatně stejně, jako mu vůbec nevadilo, nechat se sponzorovat někým takovým, jako je Bakala.
A tak, spolu s filosofem, nabádám - Střežte se těch, co mají plnou hubu Pravdy a Lásky! : - )
