Stáří je smutné, ale...

Stáří je smutné, ale je to jediná známá možnost, jak se dožít dlouhého věku -  tak nějak podobně  zní téměř  vtipný slogan, který uvádí pravidelný pořad České televize - Ještě jsem tady, věnovaný pamětníkům.

Možná jde o citát nějakého klasika, ale i tak se musím ohradit proti tomu paušálnímu tvrzení, že stáří je smutné. Jak, které! Mohu každého ujistit, že život důchodce, sice ve většině případů bývá skromný, ale rozhodně  má i své kouzlo. Zbavit se pracovní zátěže, spěchu a nervozity - být pánem svého času, to vůbec není k zahození. Jde jenom o to, jak s tím kdo naloží.

Starší lidé sice postupně ztrácejí fyzickou kondici, rychlost, pohotovost, bývají častěji nemocní,  ale některé ztráty mohou působit  i  neobyčejně pozitivně. To si jeden oddechne, když s ním přestanou   mávat hormony!  Možná, že krom  životních  zkušeností,  přesně v tomhle spočívá ta občas zmiňovaná moudrost některých starších lidí.

Osobně mi na stáří  zatím  vadí jenom jedna taková  maličkost -  bezmocnost. Nemohu se totiž ubránit dojmu, že   ty mladší generace, dělají přesně takové chyby, jako jsem kdysi dělal já, a přitom bezpečně vím, že se s tím nedá  vůbec nic dělat, že některé věci si prostě  musí každý sám vyzkoušet na vlastní kůži - všechny řeči a poučování jsou  zbytečné!