Po informaci, že poněkud nesoudný Jan Farský, se po dlouhém přemlouvání přece jen, nakonec vzdal poslaneckého mandátu, mne - stejně asi jako většinu spoluobčanů napadlo – Lepší pozdě, nežli vůbec
Ale, najdou se i tací, kteří ho za to ještě veřejně vychvalují. Přijde mi to hodně, hodně praštěný a to i v případě, že bych snad pominul ten původní, Farského otřesný nápad – současně studovat v USA a vykonávat v ČR funkci poslance.
Jen obtížně šlo, s vážnou tváří, naslouchat tomu Farského „přesvědčivému“ vysvětlování, že je to v podstatě jeho nadstandardní služba občanům České republiky. To, že po týdnech kličkování. to Farský nakonec přece jen vzdal, opravdu, ale opravdu není žádná sláva!
V souvislosti se STAN, je ovšem mimořádně interesantní, že za těch pár měsíců, co jsou u vesla, je to jen jedna z dalších aférek. Jde nesporně o mimořádně pracovitou partaj! : - )
Krom Farského a problémy zatíženého, nominovaného ministra Michalíka, Starostové řeší rovněž nepěkné okolnosti ohledně podezřelých sponzorských darů , atd.
Všechny ty kauzy probíhají dle stejné šablony:
V první fázi představitelé STANU, pravidelně s dotčenými výrazy, hovoří o výmyslech, zoufalé politické opozice.
Poté nastává etapa opatrného našlapování, připouštění. Problém je jaksi oficiálně uznán a následuje nářek o nešťastných okolnostech, bolestných událostech…
Navržený ministr s pošramocenou minulostí není nakonec jmenován.
Podivné sponzorské dary budou vráceny.
Farský už přestane poslancovat …
...a to vše je současně provázeno slavnostními fanfárami samochválou – chvalozpěvy na tu údajnou partajní sebereflexi.
Konečně se tedy čeští voliči dočkali té vytoužené, slibované změny, nové politické kultury.
Hosana!
