SSO - Ticho po pěšině...

Když se loni na podzim začalo mluvit o nové pravicové straně rekrutované z kritiků Lisabonské smlouvy, odvážně jsem predikoval, že pokud se budou zakladatelé činit a získají viditelnou  podporu Václava Klause, mohou ve volbách do EP získat něco kolem 30% hlasů. STEM byl o něco později skeptičtější, volební potenciál nové strany odhadoval na 25%. Dnes už to zní pomalu jako sranda.

Od té doby se přitom  nic tak světoborného neudálo. Jenom  Mirek Topolánek, také díky českému předsednictví EU, dokázal, že ani zdaleka není tak úplně  neschopným premiérem, jak se to po těch vytrvalých mediálních masážích v podvědomí  české veřejnosti vžilo, že, ani v konfrontaci  s uznávanými  evropskými politiky nemusí zaujímat  roli vyloženého  outsidera, postávat zahanbeně kdesi v koutku, jako jsme v blahé paměti na těch evropských potlačích   vídávali  Stanislava Grosse.

Možná, vůbec  tím  nejdůležitějším faktem je však  skutečnost, jak moc se ten termín (červen) voleb do Evropského parlamentu  přiblížil.  O nové pravicové straně se diskutuje jenom minimálně i když je pravda, že oficiálně byly založeny nejméně dvě. Krom SSO Petra Macha, se na té zřejmé  nechuti české veřejnosti k dalšímu prohlubování evropské integrace snaží, pod osvědčenou firmou Libertas, profitovat i  mediálně  opotřebený Vladimír Železný.

Předsedu OSS Petra Macha znám jenom z několika televizních diskusí, kde na mě působil jako   příjemný, slušný člověk. Znechucený  současnými politiky, vesměs podbízejícími se  křiklouny předstírající lidovost,  mám slabost pro takové  tiché, inteligentní lidi, zvláště, pokud se snaží působit na věci veřejné.

Moc by mě  proto potěšilo, kdyby někdo tak diskrétní a nenápadný, se zajímavými myšlenkami, jak se mi  zatím, alespoň z dálky, jeví  Petr Mach, po dlouhé, předlouhé  době, zase uspěl na té české politické, poněkud cirkusácké, scéně.

Ale, když tak sleduji ty první  nevýrazné, nenápadné první kroky Strany svobodných občanů, nějak dost dobře nedokážu uvěřit - pochybuji,  že zrovna tohle je ta správná  cesta k volebnímu úspěchu.

Jak rád bych se mýlil!