Spravedlnost neexistuje!

Zatímco mnozí lidé pořád doufají, nedojde jim to ani na smrtelný posteli, mě to bylo jasný už tak někdy ve třinácti…

Ve školních osnovách tehdy existoval i předmět zvaný Dílny. Učili nás tam zacházet s běžnými nástroji - pilovat, řezat a vše na konci roku vyvrcholilo výrobou pitomýho věšáku.

Možná by mi to i k něčemu v životě bylo, kdyby ovšem tenhle předmět vyučoval někdo jiný, než prokazatelně potrhlý učitel Plot.

Nějak jsme si spolu nepadli do oka, týral mě už v tělocviku. Když jsem ho někdy pořádně naštval, což mi šlo vždycky dobře, přerušil nácvik spartakiády, přinesl boxérky a že prý si spolu trochu zatrénujeme! Nikomu takovej trénink nepřeju!

O Plotovi šla fáma, že jednou, snad při ukázce přeskoku švédské bedny, prý dopadl mimo žíněnku, na hlavu…

Tělocvikář a učitel hudební výchovy Plot, bral zřejmě tyhle Dílny se značným despektem, možná mu přišly pod jeho úroveň a tak ty hodiny dost odbýval, zvláště pak v době kdy se zabouchnul do mladičký učitelky biologie. To pořád odbíhal - značnou část hodiny trávil v kabinetu biologie. Na začátku nám obvykle zadal nějakou pitomou práci a potom hned hupky, hupky do kabinetu…

Jednou jsme měli vyrábět z drátu čísla - od jedné do devítky. Už zjevně netrpělivý Plot vytáhnul ze skříně, misku plnou takových číslíček, které údajně vyrobil v jakémsi přípravném kurzu. S hrdostí se jimi probíral, chlubil se, že nikdo jiný z absolventů učitelského kurzu, je nedokázal vytvarovat tak precizně, že snad za ně získal i nějaký diplom, či co…

Po ukázce misku znovu zavřel do skříně, rozdal drát, kleště a jako obvykle mazal do kabinetu biologie, s tím, že na konci hodiny ty naše čísla oznámkuje.

S kamarádem jsme ani nezamýšleli tu výrobu čísel sabotovat, ale nějak jsme se zapovídali a bylo jasné, že už to nestihneme.

Ani si nevzpomínám koho z nás to napadlo, ale během chvilky jsme odšroubovali petlici od skříně a z té mističky Plotových vzorových čísel, jsme si zkompletovali potřebnou sadu a misku vrátili, petlici znovu přišroubovali.

Za pár okamžiku se Plot přiřítil a začal okamžitě známkovat. Když došel k těm mým (jeho) číslům, zatvářil se, jako obvykle - tedy znechuceně a pronesl cosi o grázlovi, neschopným pořádně udělat ani těch pár mizernejch čísel…Málem jsme z nich propadnul!

A tak, už v pouhých třinácti letech jsem definitivně pochopil, že v tomhle světě dospělých, není cosi v pořádku, o nějaké spravedlnosti ani nemluvě!