Soudruzi, minulost nám šlape na paty!

Minulost šlape na paty kde komu. Také se při vzpomínkách občas pořádně začervenám...

PAROUBEK: Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou.  Časopis Socialistický směr, květen 1978  

Máte pravdu, nejde   vůbec o  nic nového,  už jste tu  zpověď  mladého, ambiciózního Paroubka asi  také četli. Ale není to   zase tak špatný nápad - zavzpomínat  si znovu -  ve dnech  výročí - na ten  Vítězný únor   také  z pohledu  významných  současníků. Ano, takové upatlané  myšlenky se skutečně melou v hlavě člověka, kterého si čeští voliči už  zase brzy zvolí do čela vlády! Ano, ideje Února jen tak nezapadnou...

Podobně jako Jiřímu Paroubkovi, se také  mnoha dalším „osobnostem"  hrubě nelíbí, když se někdo zabývá  jejich  minulosti, neodpovědně se hrabe   v archivech. Aktuálně se  nyní hněvá  i generální ředitel České televize  Jiří Janeček.  Zřejmě  má pravdu, když tvrdí, že ty právě nyní publikované  informace o jeho účinkování  v  redakci  komunistického  týdeníku  Palcát  - v  osmdesátých letech  minulého století -  ho mají poškodit před blížíci se volbou  generálního ředitele ČT, jenže...

Nemíním se tvářit, že  vlastně nevím, co je horší -  zda  ty  případné účelové politické hry  -  průhledné  pokusy  o  dehonestaci, nebo skutečnost, že tolik lidí s máslem na hlavě, klidně, bez  jakýchkoliv zábran,   usiluje o ty nejvyšší funkce.  Nebylo by   takové zpytování vlastního  svědomí snad  prospěšnější, než ta  planá zloba na ty pátrače z archivů?  Jiří  Janeček to ošklivě   nazývá kádrováním a každý,  kdo tak činí, prý není lepší než bývali tihle  komunisti!  To jsou poměrně silná   slova od člověka, který byl až do poslední chvíle -  Listopadu členem KSČ...

Jenže, ona ta minulost, ať se to komu líbí, nebo ne, ke každému  člověku tak nějak patří, cosi důležité o něm vypovídá  a  často i  mnohé vysvětluje. Dokonce i v tomto konkrétním případě, je třeba   hned jasnější, proč před časem,  bývalému komunistovi Janečkovi v nejvyšší vedení ČT vůbec nevadil bývalý  milicionář  i když to bylo v rozporu se zákonem a tak dlouho  hrál roli  mrtvého brouka.

Ale, proč vlastně  nemluvit o té  minulosti generálního ředitele, když, podle vlastních slov, se choval tak statečně a každou chvíli byl  za své články u komunistů na koberečku a  pořád mu vyhrožovali vyhazovem. Samozřejmě, vůbec nic o tom nevím, k úplné spokojenosti, by mě už jenom  stačilo podrobněji   vysvětlit,  proč toho statečného redaktorského rebela, ti samí komunisti nejenže nevyrazili, ale ještě   jmenovali do funkce vedoucího redaktora?  


Možná jsem však zase nespravedlivý, když tak naivně předpokládám, že k výkonu každé  vysoké funkce patří i  jistý morální kredit - alespoň minimum  soudnosti  a  trochu té  duševní hygieny...

Naštěstí, o tom, kdo bude jaké funkce zastávat, nebudou teď, ani v blízké budoucnosti   rozhodovat nějací snílci.  A tak tihle chudáci, kterým  ta zlá minulost  občas tak nelítostně šlape na paty -  mohou klidně spát...