- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jako puberťák , bych se z toho kdysi radostí asi zcvoknul, umával bych se k smrti…
Ještě mi teklo mlíko po bradě a už jsem si, při každé vhodné i nevhodné příležitosti zapáleně notoval Amerického námořníka: My sloužíme svému národu, my sloužíme na moři, naše srdce plná svobody …
Kam se na ně hrabal nějaký Meresjev, Zoja Kosmoděmjanská - které do nás ve školách cpali horem dolem…
Kupodivu, nic horšího, nežli jen další černé puntíky v kádrových materiálech z toho nikdy nebylo. Patrně jsem byl, krom otce živnostníka, také dítětem Štěstěny…
Je logické, že s postupujícím věkem, normální lidé cosi získávají, ale rovněž ztrácí. Díky Bohu, že lidé povětšinou neumírají s těmi chudičkými duchovními obzory puberťáků…
Rád vzpomínám, jsem takřka hrdý na ty časy, kdy jsem byl do těch amerických námořníků - přinášejících světu svobodu, tak nezištně, mladicky zamilovaný…
Dnes bych ale ty americké synky už vítat nešel. Nechci to nikomu vnucovat, mám ale takový osobní pocit, že v tom dnešním složitém světě, jaksi zabloudili, že té kdysi skvělé značce, už jen škodí…
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!