Snad mi tohle štěstíčko ještě nějaký čas vydrží...

Možná  to bude někdo vnímat jako  zpupnost, naschvál, či provokaci,  že o štěstí  a  spokojenosti  se rozepisuju  zrovna já, tedy ten, o jehož duševní zdraví si někteří  diskutéři pravidelně dělají takové starosti… 

Nemíním se hádat, ani nechci nikomu nic vyvracet  -  dokazovat. Ostatně, proč by  o štěstí nemohl  chvilku mudrovat i  umanutý  zoufalec…?

Štěstí je nepochybně  velké téma  o kterém  se ale nemá  raději  příliš  teoretizovat  -  osobní zkušenost je tady nenahraditelná…

Například,  pro mne je štěstí, že už  dlouhá léta  -   několikrát ročně,  mohu jezdit za svými koníčky do zahraničí. Už jenom ty přípravy a plány  jsou neobyčejně šťastnou  záležitostí.

Dlouho dopředu si vybírám -  pokud možno nová, zajímavá vlaková, letecká, či autobusová spojení. Za ještě větší rozkoš však  považuju  výběr  hotelu. Znám už některé skvělé  hotelové řetězce, které po všech stránkách splňují  má očekávání, ale stejně pořád hledám nové a nové možnosti…

Ty  dlouhodobé  přípravy bývají  téměř tak  slastné, jako potom  vlastní cestování. Snad ještě nikdy jsem se nevracel  vážněji zklamaný.

Zmíněná  spokojenost je jistě důležitá, ale  nestála by sama  osobě  za řeč. To mé  opravdové  – ořechové  štěstí  totiž  spočívá v  pozoruhodném  faktu, že se   pokaždé   zase moc   těším domů. Popravdě, ani to moc nechápu, ale je to naštěstí  tak…

Uznávám, je to hodně   sobecké, ale  stejně doufám, že mi tohle štěstíčko   ještě nějaký  čas vydrží…  

P.S.

Docela by mě zajímalo, kolik lidí jsem dneska zase naštval...