O těch četných kauzách Ivo Rittiga toho moc nevím, jen jsem si jistý, že tenhle chlápek má obrovskou smůlu...
Ať už jsou ty jeho podnikatelské aktivity jakkoliv vachrlaté, u veřejnosti a nejspíše i u policajtů a soudců, Rittig fyzicky, takřka dokonale naplňuje představu, gaunera - takřka z fleku by mohl být obsazen do divadelní, či filmové role odpuzujícího grázla.
Nejde ani tak o to, že by byl prototypem neviňátka, ale ten ksicht se mu lepí na paty, hraje v jeho životě neopomenutelnou roli.
Možná by ten jeho životní příběh nebyl až tak bláznivý, nebýt té velkorysé Havlovy amnestie, která, evidentně nedostatečně převychovaného zlodějíčka katapultovala z kriminálu přímo do tehdejších dravých, kalných vod českého postkomunistického kapitalismu.
To nemohlo skončit dobře!
Prostě smůla!
Nemohu sloužit informacemi, do jaké míry je v těch probíhajících soudních kauzách Ivo Rittig vinný, či nikoliv.
Ale,, když jsem v pondělním televizním zpravodajství sledoval autentický záznam, kde tenhle suverén nejdříve přiblble ťuká na zapečetěné dveře soudní síně a potom z ní pansky rázně, odstraňuje pečeť - jsem si znovu potvrdil, že k tomu, aby člověk v České republice tak rychle a důkladně zbohatl, evidentně netřeba nějakých geniálních nápadů, či příliš inteligence.
Zjevně, naprosto spolehlivě k tomu dostačuje arogance, drzost, neomalenost a v neposlední radě i ta pověstná schopnost kráčet přes mrtvoly.
