Skuteční debilové

Rozumím, že mnozí spoluobčané – zejména  politici a novinaři  nesnášejí  prezidenta Zemana a  stejně tak rozumím, proč lidé Zemana  zvolili také podruhé …

Tak už to prostě na světě chodí, zvláště pak u netuctových  jedinců  – Není ten, kdo by se zavděčil lidem všem!

Uvedené  antipatie  chápu, přímo famózní  je ale  na tom  fakt, že tihle „demokrati“  z  prezidenta nezřídka  doslova šílejí, ztrácejí sebekontrolu, soudnost,  infantilně  odmítají  respektovat  výsledek  voleb – tohle prý není jejich prezident! : - )

Ty,  dnes už  vcelku pravidelně  urážlivé, žalovatelné   výroky, těch  často   důstojně působících pánů a dam, kde se to jen  hemží výrazy z psychiatrie, kde  nescházejí trapné  úsměšky   jedině  „spravedlivých“  z fyzického stavu prezidenta a občas i neskrývaná touha po brzké  smrti  nenáviděného  nepřítele, už objektivně  překračují míru  normálnosti.

Jistěže, pan prezident se mizerně pohybuje, zjevně trpí i  v křesle -  je patrné, že ho bolí celé tělo.   Je jen  jeho věcí, že to nevzdává. Jak ale  známo  -   úroveň, kvality   prezidenta  nemají   pranic  společného s jeho fyzickým stavem.

A další paradox - ti,  kteří  toho obvykle tolik namluví o Pravdě a Lásce,  jakoby  v souvislosti s prezidentem, přišli o poslední zbytky  rozumu, když  pořád  a s takovým zaujetím  vyprávějí   o  duševní nezpůsobilosti Miloše Zemana vykonávat  úřad  prezidenta.      

 Nikdy jsem netajil, že mi  pan Zeman  k srdci  nepřirostl, ale  když  ho občas poslouchám, tak  jako minulý  čtvrtek na TV Barrandov -  nemusím s ním  souhlasit, ale   upírat mu inteligenci, politický přehled – dělat z něj  debila, to, s prominutím,  mohou  snad  jen skuteční  debilové!