Sirotci europoslankyně Šojdrové

Snad   jsem  něco nepřehlédl, ale mám takový pocit, že když jsem koncem týdne zase jednou poslouchal tuhle    „populární“  europoslankyni, snad ani jedenkrát jsem nezaznamenal  výraz sirotci, který ji  proslavil…

Tentokrát ho důsledně  nahradila  určitě  přesnějším označením – děti bez doprovodu. Alespoň tedy nějaký nesporný  pokrok…

V případě politiků bývám ještě  mnohem   podezřívavější, nedůvěřivější, než jindy.

 Na  svět  ovšem nelze  pohlížet  jen černobíle, až příliš často se tu mixuje dobro se zlem a také neúprosně  platí, že nikdo není dokonalý!

Nejenom v  případě kauzy  zmíněných  sirotků  je  velice obtížné určit, kolik procent tady hrála – hraje chvályhodná   snaha  opravdu pomoci  a z jaké části  jde o politikaření, či  úsilí na sebe, úplně za každou cenu upozornit.

Připouštím   tu mou  celoživotní podezřívavost, ale pokud mohu ještě volit  -   raději tedy  tuhle ošklivě působící  nedůvěřivost, nežli trapně  hloupou naivitu! 

 Nikdo nemá patent na rozum. Kde  je v tomhle případě pravda, jak je to s těmi procenty, ví jen a jen  tahle  Michaela Šojdrová…