V sobotu večer jsem se vracel specifikou autobusovou linkou Teplice – Drážďany, která vede saskými městečky…
Přestože je listopad, saská městečka a vesničky jsou už pěkně, nápaditě vánočně vyzdobená, stejně jako většina oken domů a bytů podle silnice.
Nejsem nábožensky založený, ale to křesťanské pojetí vánoc mi je milé. V tom dnešním bláznivém světě mě uklidňuje, že u nás, stejně jako v Sasku, zatím ještě nikdo relevantní nehlásá obavy, zda se snad tyhle vánoční symboly nějak nedotýkají – nepobuřující například muslimy pomalu, ale jistě zabydlující Evropu.
Pro přesnost nepíšu o Německu, ale o Sasku, které znám přece jen lépe, o Sasku, na které si v německých médiích často stěžují nejen kvůli Pegidě a kvůli nechuti k migrantům, ho s nepřehlédnutelným hnusem, občas přirovnávají k sousednímu Česku.
Prý jsme zkažení komunismem. Tuhle neblahou zkušenost se sousedy skutečně sdílíme. Život v komunismu nás nepochybně poznamenal - deformoval, ale na druhé straně si mnozí z nás zase mnohem víc váží svobody a demokracie, jsme na každé její ohrožení citlivější.
Alespoň tedy za sebe konstatuju, že tahle převážně muslimská invaze do Evropy, ve spojení s úředně vnucovaným multikulturalismem, je faktickým ohrožením svobody a demokracie.
Velmi se obávám, že islamismus toho má sakramentskyhodně společného s komunismem, včetně fanatismu a násilí. Že pokud se neubráníme, tak se postupně z toho bláta (komunismu), zase dostaneme do louže (islámismu).
