Seriál drsných omluv. Díl čtvrtý - Václav Klaus

Není to zrovna  k chlubení, ale  kdybych se  měl,  omlouvat  každému, koho jsem se v komentářích   nějak  nemile dotkl, vystačil bych s tím  seriálem drsných omluv  minimálně do konce roku...

Takže, raději   v  nejlepším přestat. Seriál končím velkou  omluvou Václavu  Klausovi, do kterého jsem se sice zase tak často nestrefoval, ale není vůbec vyloučeno, že  jsem mu i tak  ublížil.

Pana předsedu a později i prezidenta jsem si spíše hýčkal. Měly a mají  ho v práci  celé šiky novinářských  profesionálů, především  těch veřejnoprávních,  tak nač ještě  nosit dříví do lesa?! Dost  často šlo o mediální kampaně nepoctivé,  neférové a V. Klaus se tak občas, alespoň  v mých očích,  ocital v pozici málem   mučednické.  

V té dávnější  minulosti mne vlastně  V.Klaus pořádně   zklamal   jenom jednou, když  se tak upřímně posmíval, bavil  tím zdánlivým  neúspěchem  P. Pitharta, který se  pokoušel  z Kuby přivést zadržené -  Bubeníka s Pilipem. Celá ta jmenovaná  česká trojka mně může být  ukradená, dokonce bych ani nevyloučil, že  Pilipovi by  možná   pobyt v nápravném zařízení docela prospěl,  nicméně,  veřejně a upřímně se  těšit  z neúspěchu   diplomatické mise tohoto druhu, mi tenkrát  přišlo hodně  trapné ..

Razantním probuzením  z toho jinak  hezkého snu, byl však  až ten Klausův originální postoj k Rusko - Gruzínskému konfliktu a pak už to šlo  jedno po druhém. Náhodu, neúmyslný přešlap  lze stoprocentně vyloučit.

Je opravdu  zbytečné  dokazovat, nebo se jen domýšlet, že po pádu Topolánkovy vlády  na Hradě bouchaly špunty šampaňského. Ale to zjevné uspokojení pana prezidenta z  rozlitého mléka, z té  havárie českého předsednictví, bylo očividné a znovu  mi tak  připomnělo tu  nevkusnou  příhodu s Pithartem.

Jak už je v tomto masochistickém seriálu zvykem, následuje  omluva.

Obávám se totiž, že   jsem nebyl zdaleka  jediný, kdo,  z  důvodů výše popsaných, měl  pro Václava Klause slabost, že ji rovněž   sdílely  i  jiní - mnohem schopnější a vlivnější lidé.

Možná, kdybychom  Klause  tak  nešetřili,  šili  do něj se stejným zaujetím    jako  do toho podřadného Paroubka, není to tedy  jisté, ale možná - snad,  by v takovém  případě  Václav Klaus  nakonec  odolal těm svodům a  nepodlehl té samé   chorobě, jako  jeho proslulý  prezidentský předchůdce...  

Ještě sice  zbývá dostatek času, ale raději už dnes apeluji na příslušné zdravotnické  orgány ČR, aby se řádně  připravily a neprodleně  po volbě nového českého  prezidenta, v prostorech  - pracovnách   Hradu,  provedly radikální, hloubkovou  desinfekci,  proti tomu  zákeřnému  viru samolibosti...