Schwarzenberg s Rumlem ve jménu Pravdy a Lásky!

V rámci toho pompézního pohřbívání Václava Havla, pronesl prezident Klaus dva projevy…

Vrchovatou měrou tak naplnil státnickou povinnost, důstojně - pokorně uctil památku exprezidenta,  svého dlouholetého politického soka.

Dovedu si naprosto přesně vybavit, co by patrně následovalo, kdyby se Klaus odmítl na těch smutečních ceremoniálech - téměř orgií - podílet. Jak těžce by to schytal, kolika hroznými urážkami by byl zahrnut!

Nicméně, schytal to i tak. Schwarzenberg s Rumlem nebyli ani zdaleka jediní, ale nejvíc mi utkvěli v paměti, kteří se do Klause hned tak razantně pustili. Bez slušnějšího důvodu - pieta, nepieta, si s Klausem začali vyřizovat své osobní účty. Ještě za tepla - v době státního smutku vytrubovali do světa ten všeobecně známý fakt, že to mezi Havlem a Klausem často hodně jiskřilo, že Havel Klause snad dokonce nesnášel. Klausovy smuteční řeči potom suverénně hodnotili jako projev odpudivého pokrytectví, parazitování.

Nevím, oba pánové možná očekávali, že Klaus, namísto holdu, vzdání úcty, bude snad nad rakví s Havlem zase ostře polemizovat, či co…

Nejenom s ohledem na seriozní obsah smutečních projevů Václava Klause, považuju takové útoky - obviňování Schwarzenberga s Rumlem za vrcholně neetické, trapně nevkusné!

Je neuvěřitelné, že někdo - žádné nicky - až takovým ordinérním způsobem dokáží “pracovat” s tou Pravdou a Láskou. Přijde mi to na blití!