Samá bota, samá bota...

Svět už má týden svého nového hrdinu - iráckého vlastence, novináře,  který na prašivého psa Bushe, tak neohroženě  vrhnul své boty. Na rozdíl od většiny, povětšinou  škodolibých  komentátorů, působí na mne zmíněná příhoda  velice pozitivně, považuji ji za povzbuzující.

Tak nějak nechtěně   dokazuje, že v Iráku přece jenom dochází k nějakému tomu  lidskému pokroku - humanizaci.Vždyť, ještě před několika lety, namísto házení bot,  by se onen  zapálený   vlastenec  nejspíše pokoušel vyhodit amerického prezidenta do povětří!

Hodí se také podotknout, že pokud by něco takového,  kdokoliv, zkusil ještě  za Sadáma, už by dávno nebyl mezi živými - ochranka by z něj, patrně hned na místě,  stáhla kůži.

Asi jsem poněkud zvrácený, ale docela se mi líbily  i ty   pohotové  reakce a  rozvaha  prezidenta  Bushe. Jednak se  bystře uhýbal, potom zklidnil  svého bodygarda, který se  už, už chystal zasáhnout  a nakonec si docela pěkně  zavtipkoval o velkosti těch létajících  bagančat.

Ovšem chápu, že ti kteří  už roky George W.Bushe nenávidí, vytrvale se ho  snaží  přezentovat  jako naprostého hňupa -  toho úplně  nejhloupějšího prezidenta na světě, to zase  vídí úplně jinak.

Vzpomínám si, že  už jsem několikrát v životě, po někom  hodil boty, ale bylo to spíše  ze srandy  a  nejčastěji lítaly neškodné  tenisky. Zřejmě bych však  dokázal hodit ty boty i ze vzteku,  z nenávisti. Pár takových politků, kteří mne dokáží až do té míry  vytočit,  máme i v České republice. Nebyl by to  asi v podstatě žádný technický problém, ale  zřejmě  od takového plagiátu  upustím.

Obávám se totiž, že by to  nakonec mohlo skončit   komicky. Obvykle   nosím  lehkou obuv  s měkkou podrážkou, velkosti pouhých  sedm. Takové vržené  botičky, by opravdu mohly působit až srandovně...